Nachází se v Bijelopavlicích, nad údolím řeky Zety. Na křižovátce Bogetici strmou cestou, která je dlouhá několik kilometrů, dochází se k Dolnímu klášteru, a potom se serpentinami jde k Hornímu klášteru.
Horní Ostrog je nejimpresivnější část klášteru. V něm je zvonice, která je vysoká jako pětipatrový dům, a vtisknut je do jeskynní sálu velkolepého Ostrogu, podle kterého klášter dostal název. Začátkem 17. století ho založil metropolita Zahumsko-Hercegovačký Vasilije Jovanović, který později byl názván Svátý Vasilije Ostrošký. Svátý Vasilije se narodil ve vesnici Mrkonjić v Popovém poli, 28. prosince 1610. Na křtinách dostal jméno Stojan. V Horním klášteře se nacházejí dvě malé církvě: horní malá církev je věnována Sv.Kristu, kde Sv.Vasilije patnáct let žil v modlitbách a půstě, a druhá, dolní církev v Horním klášteře je věnována Bohorodičce. Sv.Vasilije zemřel 29. dubna 1671.
Podle tradice Sv.Vasilije se částo ukazoval ve snech tehdejšiho igumenu kláštera, a rozkazoval mu, aby přišel do kláštera a otevřel jeho hrob. To se stalo dvakrát, ale igumen nedával moc pozornosti na ten sen. Když se to stalo po třetí, igumen vypověděl svůj sen bratrům a spolu se domluvili odejít do Ostrogu.

Když otevřeli hrob Sv.Vasilije, našli tělo úplně nepoškozeno, bylo žluté jako vosk, a vonělo bazalkou. Teda, to je jístý důkaz, že je Vasilije Ostrošký opravdu světcem. Jeho ostatky umistili do Civotu, kde ještě dnes odpočívají. Na místě, kde zemřel vyrostla vinná réva z kamene, která i dnes přináší sladké plody, ačkoliv nemá žádné přírodní, ani klímatské vyhodné podmínky pro vývoj.
Po příchodu do kláštera, nejdřív se návštěvují ostatky Sv.Vasilije, které se nacházejí v cirkvi Bohorodky. Potom se schodištěm leze do církvě Krista. V ni se nacházejí ruce mučedníka, pastýra Stanka, čí ruce, podle tradice, byly odříznute, kvůli tomu, že se veřejně, před Turky priznal, že je křes‘tan. Ruce se můžou vidět odhalené pod sklem. Vlevo od rukou jsou umistěna pouta, které, podle legendy, tady nechal jeden člověk, po tom, co se uzdravil, potom co přenocil pod svátými ostatky. Trpěl umní chorobou, a tak potřeboval pouta, aby v klidu přišel do Ostrogu. Tady se uzdravil, a pouta zůstala tady, aby připomínala poutníkům na zázrak, který se stal v Ostrogu.

Kromě pout, tady se nachází i granát, která v únoru 1941 během bombardování kláštera, z německeho děla uhodila o kamennou zed‘ nad Horním klášterem a rozbila dveře církve Čestného Krista. Ale, zázrakem, neexplodovala. Granát padla a rozbila se na dvě části, doutník padl na jednu, a střelný prach na druhou stranu církevné, kamenné podlahy. Později, odborným zkoumáním je potvrzeno, že granát byla správná, a měla explodovat. Věří se, že světec to nedovolil, kvůli tomu, že by tím byla poškozena svátá církev a její poustevníci.
Naproti církvě Čestného Krista se nachází svátá vinná réva, která vznikla na místě, kde zemřel Sv.Vasilije, a věří se, že ona má vyléčitelnou sílu. S toho balkonu je krásná vyhlídka na okolní prostředí a na malou omezenou část před klášterem, kde byl hrob Sv. Vasilije. Doprava od východu se nachází kašna se svátou vodou, která se pokládá, že má léčivou sílu.

Svátého Vasilije dokonce uctívají i bezbožníci.

O svátky a pracovný dny, z blízka a daleka, k Svátému přicházejí poutníci. Církev, v které jsou ostatky Sv.Vasilije je vyplněna příjemnou vůní, která udivuje každého poutníka. Mezi Horním a Dolním klášterem je les, přes který vede silnice, dlouha 5 km, a příčná cesta pro pěší, která je o moc kratší a může se přejít za 20-25 minut. Zájezdní hostince vedle kláštera můžou příjmout kolem 300 lidí.

Poutní cestování začalo ještě v době pozemského života Vasilije Ostroškého a trvá ještě dnes. Na den Sv.Vasilije a Nanebevzetí Panny Marie, tady se schromáždí kolem 20000 poutníku. Oni, kteří nemůžou sebou přívést své nemocné, přinášejí jejích oděvy a nechají je, aby tady pod ostatky přenocila aspoň jednou noc. O těch možnostech uzdravení svědčí poznámky z klášterních knih a ještě víc o tom svědčí poznámky v srdcích věřících. Mnoho z těch zázraků Sv.Vasilije lid vypráví a říká po zemi.